Kdo schvaluje otázku, která padne naživo

Otázka, která padne naživo, projde před přenosem dvěma schváleními. První je dramaturg, druhý editor. Ne proto, že bychom si nevěřili, ale protože v přímém přenosu nemá nikdo právo rozhodnout sám.

Schvalování začíná v podkladech. Moderátor dostane scénář s otázkami, u každé je poznámka, odkud pochází a co přesně tvrdí. Když se v textu objeví číslo, musí být dohledatelné ve veřejném zdroji. Když se objeví citace, musí být celá. V redakci se tomu říká stopa. Bez stopy otázka nejde do přenosu.

Před přenosem si pokládáme dvě otázky. Co se host dozví, když na tuhle otázku odpoví? Co se divák dozví, když host neodpoví? Když je odpověď na obojí stejná, otázka je slabá. Naše zpravodajství je zdarma. Platí ho sponzoři a displejová reklama. Právě proto u schvalování otázek nikoho nezajímá, kdo zaplatil který reklamní blok. Rozhoduje jen to, jestli otázka obstojí.

Když otázka neprojde, zapíše se důvod. Ne do šuplíku, do sdíleného dokumentu, který vidí celá směna. Odmítnutá otázka se nevrací jako překvapení na konci přenosu. Vrací se jen tehdy, když se doplní stopa.

Moderátor má v přenosu jednu výhodu a jednu nevýhodu. Výhodu v tom, že zná pořadí otázek. Nevýhodu v tom, že ho slyší všichni. Proto se v redakci učíme větu: Otázka má svého vlastníka. Vlastníkem je redakce, ne host, ne sponzor, ne moderátor. V redakci se učíme, že otázka, která padne naživo, není novinářova, ale redakce, a že každý, kdo ji schválil, nese stejnou odpovědnost jako ten, kdo ji vysloví.

Ozvat se dá jen e-mailem. Formulář na serveru nenajdete. Připomínky k formulaci otázky čteme stejně jako připomínky k délce příspěvku. Někdy je odpověď krátká. Máte pravdu, otázka byla moc široká. To je taky standard. Ceník reklamy veřejně nemáme. Kdo ho chce, napíše na stejnou adresu.